Čikina...
Chtěla jsem zvířátko - buď křečka nebo morče. Jelikož máma měla zkušenosti s křečkem, dovolila mi křečka. Táta krátce po domluvě odjel na zájezd do Holandska. Nevím přesně, kolik tam byl dní, ale pamatuji si, že nám přivezl spoustu dobrot - holandskou nutelu - je úplně jiná než česká, je lepší, sýry a jiné dobroty.Bylo přesně 4. května 2013, když se vrátil. Jeli jsme do zverimexu a tam jsem zahlídla svojí křečí holčičku - pandičku plemene křeček syrský, do které jsem se na první pohled zamilovala. Bylo mi jí také líto. Žila totiž v teráriu s 5 křečkama, kteří jí neustále ubližovali, kousali a nenechali jí ani najíst. Byla ze všech nejmenší. Věděla jsem, že jí musím mít. Koupila jsem jí, aniž bych měla připravenou klec, protože jsem věděla, že doma nějakou máme, jídlo na doporučení prodavačky, které jak se ukázalo, jí vůbec nechutná, jak mi paní tvrdila, chtěla se ho nejspíš zbavit.Půlku jsem toho musela vyhodit. Podobalo se to žrádlu spíše pro králíka než pro křečka. Přivezla jsem si křečka domů a začala zkoumat pohlaví, prodavačka to nepoznala. Nejdříve máma myslela, že je to kluk. Dala jsem jméno Čiko, které se hodí pro oboje pohlaví. Později se ukázalo, ženení kluk, ale holka a Čika byla rázem Čikina, pro holku lepší jméno, nemyslíte? Čikinka za svůj život okusila hodně věcí: kuličku rybízu, jahodu, ale i to, jak chutná útěk. Utekla mi 2x. Jednou, když byla malinká, nějak vyskočil v noci pantík u klece a bylo to... Útěk se nezdařil - našla jsem jí ráno v plastovém boxu - žíznivou, vyjukanou co se to stalo. Podruhé ségra zapomněla zavřít klec a šla se koukat na televizi. Když jsem si o reklamu chtěla Čikinu vzít, s úlekem jsem zjistila, že Čikina v kleci není. Běžela jsem za mámou. Když jsme obě přiběhly do pokoje, že jí najdem, Čikinka si štrádovala po koberci a nic jí netrápilo. Popadla jsem jí a radostí jsem jí málem, podle máminých slov, uškrtila. Nakonec to přežila bez úhony na životě a zdraví a dožila se krásných 2 let přesně. Nikdy na tebe nezapomenu, Čikino! Nikdy nezapomenu na to, jak se plazila a skákala z gauče, běhala v kolečku nebo se bála hluku z vysavače. Bylo mi jí vždycky líto. Ochutnala kukuřici a zažila jsem s ní radostné i krapet, co se útěku týče stresující zážitky, které navždy, jako ona zůstanou v mém srdci. Doufám, že se má v nebíčku dobře.